„16. ledna 1920. Den, kdy se Amerika napila naposledy.“ Aloisův deníkový záznam popisuje začátek prohibice, která byla vyhlášena v celých Spojených státech amerických. Ovšem realita se od Aloisova zápisu poněkud lišila… V baru Four Deuces to žilo dál, přestože byl oficiálně zavřený. Ale ti, kdo znali správné heslo, se u Aloise scházeli nadále. Nastala éra speakeasy barů. Podniků, které sice neexistovaly na mapě, ale o to víc v nich bylo živo.
„Všechno se změnilo,“ čteme dále v Aloisových zápiscích. „Kvalitní evropská vína a destiláty zmizely. Máme jen to, co propašujeme nebo vypálíme v garáži. Naučili jsme se maskovat ostrý pach lihu ovocem, kořením a cukrem. Každý večer se rodí úplně nové kombinace chutí.“ V této době vznikla většina koktejlů, jež dnes považujeme za klasiku. Bee’s Knees, Southside, Sidecar a řada dalších. Alois k nim přidal i jeden vlastní: spojení whisky, ananasu, kouřového čaje a vermutu. Drink nazval Blind Tiger, podle přezdívky, která se používala pro tajné bary.
Jednoho večera, když odešli poslední hosté a světla pohasla, se z Torriovy kanceláře ozýval tlumený hovor. „Ten kluk má cit pro drinky i pro lidi,“ zazněl Caponeho hlas. Alois v tu chvíli netušil, že ho tato jediná věta zavede mimo bar, mimo Chicago, daleko za hranice Ameriky.
Blind Tiger